Žabky v kaluži

Jsme společenství přátel, přičemž někteří z nás – jak říkáme – jsou obdarováni jinak, než většina ostatních lidí.

Tábory

1998 - Hiaváta I.

Jak si lze povšimnout názvu tábora,zabývali jsme se tím kdo to byl Hiaváta,jenž nám posílal přes neznámé prostřednictví zprávy s úkoly které jsme měly plnit.Jednou jsme měly výpravu na zdejší hrad Rýzmburk,kam jsme byly posláni v rámci úkolu,na takovou výpravu.Inu těch výprav bylo moc.
Samozřejmě,že se nezapomnělo ani na výpryvu přes noc,která byla taky velice napínavá.Ale jakmile jsme se pak ráno vraceli nadšení z výpravy zpět do kláštera mezi ostatní,kteří netrpělivě čekali s čím příjdeme.
A však přišli jsme celí takoví nadšení,jak kdo tedy.Musím říct,že jsme tehdy bydleli v klášteře,takže jsme viděli,když někdo dojel nebo odjížděl.Na tomto táboře se oběvili aji nové tváře,které dnes s úctou můžeme zařadit mezi uctívané návštěvníky žabkovských setkání.
Jak to tak,říkám.Byl to Robert Mečkovský&Zdenka Dohnalová(té kdo ví kde je dnes konec?)
Tenhle tábor,tak jako tábory minulé měl v náplni programu výrobů oděvů,zbraní,pokřiků.Denně jsme se chodili naplňovat duchovní sílou na kompletář,což je taková krátka bohoslužba,jenž nám dodává sílu zvládnout celý tábor a také mše svaté,které sloužil opat Bernhard Thebes-skvělý člověk který dodal oseckému klášteru punc.Jen tábor nám skončil trošku neuzavřeně,Hiavátu jsme nenašli a tak nám nezbylo nic jiného než se rozloučit a těšit se na další rok.Jak říkám to co jsme na táboře zažili,nikdo jiný nezažil.Tolik srandy,skvělého programu a především duchovní ochraná naším Pánem Ježíšem Kristem. 
P.
Žádné komentáře