Žabky v kaluži

Jsme společenství přátel, přičemž někteří z nás – jak říkáme – jsou obdarováni jinak, než většina ostatních lidí.

Tábory

1999 - Hiaváta II.

Nacházíme se opět v Oseku u Duchcova a v příběhu o indiánckém náčelníku Hyaváta,který nám všechno nestačil zdělit na táboře roku 1998.Nyní jsme vykročili kromě hezkých 14 dnů,také na velmi dobrodružnou výpravu.To jsme,za Robertovi asistence číhali večer z poza krásně hřejícího ohně,zda nezahlédneme samotného Hyavátu.Inu zahlédli jsme něco zajímavého.Byl to člověk mužského pohlaví.Svojí bleskovou přítomností,nám zanechal své stopy,podle kterých my jsme hledali zda při svém odchodu něco neutrousil.Poté co jsme se vrátili mezi naše kamarády do kláštera do teepee.V týpku jsme poté vylíčili co jsme prožili,sama Huronská stařena byla mile ráda,co jsme všechno hezkého prožili,všichny ty rody se nestačili až divit.Nicméně,na tomto táboře jsme dělali ty stejné věci na předešlých táborech,tedy výroba oděvů,zbraní,vlajek,pokřiků.Ale i jsme si užili skvělé hry které nám byly připraveny.Co k tomu říci,více?Stál ten tábor za to,byl fakt povedený.Kdo tam nebyl nezažil tu skvělou atomsféru ať dějovou či tu duchovní,která nás naplňovala po dobu celého tábora a která nás obohacuje i nyní.

Panda
Žádné komentáře